True Blood - 1. kapitola

5. února 2011 v 17:22 | Nellsie |  True Blood
©HQ-KNIGHTLEY
,,Dobrý den, je tak Alyssa Clarksonová?" zachraptil nějaký hlas v telefonu. ,,Ano, dobrý den, co potřebujete?" oznámila jsem křečovitě. ,,Vaši rodiče jsou u nás na ambulanci. Měli nehodu" řekla smutně nějaká doktorka. ,,Néééééé!!!" zaječela jsem. ,,Jsou na tom špatně?" řekla jsem už se slzami na tváři. Bylo mi hrozně, čekala jsem co mi odpoví ta doktorka. ,,Jsou na tom velmi špatně, prosím vás přijeďte do nemocnice. Řekneme vám podrobnější informace." Když jsem tyto slova slyšela, rozbrečela jsem se a odpověděla jsem jí: ,,Ano, přijedu. Chytnu si taxi." Vzala jsem si kabelku, zavolala taxi a čekala jsem.. Cesta do nemocnice byla dlouhá, třásla jsem se a zároveň jsem se modlila, aby rodiče přežili. Občas mě štvali, ale byli to rodiče. Konečně jsem vešla do nemocnice a ptala jsem se, kde jsou mí rodiče. ,,Nahoře v prvním patře, právě je operují" oznámila mi sekretářka. Rychle jsem tam vyběhla a čekala jsem, kdy už konečně někdo výjde. A vyšel. Nějaká vysoká doktorka. Netvářila se zrovna šťastně. ,,Ty jsi Alyssa Clarksonová?" zeptala se. ,,A-ano jsem to já" koktala jsem. ,,Tvá matka je naživu, ale budeme jí muset amputovat nohy, jinak by zemřela. Bude muset teď být na vozíku." řekla smutně. Stála jsem tam jako sloup, byla jsem mimo, nevěděla jsem jestli je to dobrý, ale aspoň žije. ,,A co táta? Co je s ním?" zeptala jsem se a už jsem věděla co odpoví, nepočkala jsem na odpověď a řekla jsem: ,,Ten zemřel?" věděla jsem, že řekne ano, tak jsem začala brečet. ,,Je mi to opravdu líto, nešlo ho už zachránit" brblala doktorka. Já jsem měla chuť se zabít, ikdyž přežila aspoň máma. Přece jenom, já měla radši tátu... Máma byla, zlá. Málem jí jednou zatkli. Mlátila mě.. Alespoň ale budu mít kde bydlet. Jestli mámě ale kvůli penězům neseberou byt.
***
,,Podej mi čaj, hned!" zavelela mi máma. Já jsem měla chuť vzít čaj a omlátit jí to o hlavu. Jenomže, to jsem nemohla.. ,,Tady." podala jsem jí čaj a odešla jsem do pokoje. Vzala jsem si svůj deník a psala jsem :
8.5. 2005
Milý deníčku,
dnes je opravdu příšerný den. Je víkend a máma mě otravuje, ať jí přinesu čaj. Když nemá nohy, je to výhoda, ale i nevýhoda. Nemůže mě hodit a vynadat mi, ale zase si nemůže nic podat, což je fakt "super". Vlastně by mohla, ale .. Zabere jí hodně času dobelhat se tam na vozíku. Dnes dokonce mámě přišel účet za vodu. Prodala část našeho bytu, aby mohla zaplatit. Já věděla, že ale to takhle dál nepůjde. Máma nemá peníze na léky a poslední dobou jí je hůř a hůř.. Nemůže pracovat a já.. Taky ne. Najedou slyším nějaký řev, jdu se tam podívat.. Zatím deníčku.

,,Pane bože!" vběhla jsem do ložnice a viděla jsem na zemi mojí mámu! Měla kolem sebe krev. Co se jí stalo? Nechápala jsem to. Zavolala jsem hned záchranku. ,,Halo? Tady Alyssa Clarksonová. Moje máma leží na zemi a krvácí. Je v bezvědomí. Hned přijeďte!" řekla jsem třesoucím hlasem. Když ale přijeli, bylo pozdě. ,,Je nám líto, je mrtvá." oznámil mi lékař. ,,Ale jak se to mohlo stát? Najednou jsem jí viděla ležet na zemi." zeptala jsem se. ,,Asi si chtěla něco podat a spadla z vozíku. Možná se uhodila do hlavy. O něco se třeba ještě předtím řízla." řekl lékař. Já už jsem byla zticha. Všichni odešli. A já přemýšlela. Byla jsem teď uplně sama. Neměla jsem tátu, ani mámu, ani tetu, prostě nikoho. Věděla jsem, že brzy určitě nebudu moct být v bytě a že prostě, nebudu mít kam jít. Chtěla jsem opravdu zemřít. Chtěla jsem spáchat sebevraždu. A tak jsem se rozhodla, že večer půjdu někam do lesa a rozhodnu se. Když nastal večer a já jsem vyrazila, trochu jsem se bála. Šla jsem se zabít.. Mířila jsem ke skále, která nebyla moc vysoká, ale zabít se na ní dalo. Nevím, snad nebudu mít štěstí, že přežiju. Říkala jsem si. Nastalo to velmi rychle. Skočila jsem.    Stalo se to tak rychle. Kolem sebe jsem ale stále viděla les. Ucítila jsem najednou strašně velkou bolest. Chtěla jsem, aby to přestalo, ale prostě to nekončilo. Bylo to příšerné. Náhle to přestalo. Cítila jsem ale, že jsem živá. Ale nejsem normální. Srdce mi netlouklo, nedýchala jsem, ale přesto jsem byla naživu. Cítila jsem se ale úžasně. Vůbec mě nic nebolelo, kdybych se viděla, byla bych nádherná. Nikdo kolem mě nebyl. Měla jsem hrozný hlad. Neměla jsem ale co jíst. Někdo blízko řekl. Něco vypij, nějakou krev. Pomyslela jsem si Cože? Myslela jsem si, že jsem blázen. Někoho vypít, to není normální. Krev třeba člověka.. Ne, to přeci nemůže být pravda! Říkala jsem si. Viděla jsem ale na ulici člověka a, najednou jsem se na něj vrhla. Začal ječet. Ale, nemůžu uvěřit tomu co jsem udělala. Prokroutila jsem mu hlavu a vysála jsem ho. Citíla jsem se strašně. Říkala jsem si, že jsem zrůda. Chtěla jsem zemřít. Navždy. Jenomže to nešlo. Skočila jsem ze skály a nic se mi nestalo. Chtěla jsem se utopit, ale nemusela jsem dýchat. Prostě, nešlo to. Snažila jsem se ovládat svou žízeň, ale prostě to nešlo. Najednou jsem viděla někoho přede mnou. Neviděla jsem, jestli je to dívka nebo chlapec. Neviděla jsem jí nebo jemu do tváře. Věděla jsem jen, že musí být krásný/á. Najednou promluvil.
©Nellsie » NEKOPÍROVAT
•DALŠÍ KAPITOLA

 


Komentáře

1 lovely-annehathaway lovely-annehathaway | 5. února 2011 v 19:57 | Reagovat

Páni musím říct že se mi to moc líbí vážně a čte se to jedním dechem rozhodně se těším na další díly:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama