True Blood

True Blood - 4. Kapitola

10. února 2011 v 19:48 | Nellsie
©HQ-KNIGHTLEY
Vyjekla jsem, když na mě promluvil nějaký kluk. Ne, kluk to nebyl. Byl to upír. "Ahoj. Promiň, nechtěl jsem tě vylekat. Jsem Sam." řekl nádherným hlasem. Byl tak krásnej. Já na něj civěla jak pitomec. "A-ahoj. Já jsem Alyssa." vykoktala jsem. On se usmál a prohlížel si mě. "Nejsi moc dlouho upír, že?" zeptal se mě. "Ne, nejsem. Jen pár dní." dost jsem ho tím vylekala. "Co je?" zeptala jsem se ho pak pitomě. On se usmál. "Ne nic. Jinak, nemáš kde bydlet, že?" zeptal se mě. Já jsem věděla na co tím naráží. "Jo nemám. Proč?" odpověděla jsem mu. "Já bydlím sám. Mohla by jsi u mě chvíli být." ano, domnívala jsem se správně. Chtěl mě "ubydlet" v jeho domě. Já jsem ale i docela chtěla. Byl prostě tak hezkej a třeba mi pomůže. "No, když ti nebudu překážet." řekla jsem pitomě. On se zasmál, připadala jsem si fakt jak pitomec. "Ne, nebudeš nikomu překážet." mrkl na mě. Tak jsem šla za ním. Cítila jsem se opravdu nějak divně. Jeremy, Sam.. Byla jsem fakt mimo. Když jsem viděla Samův barák, tak jsem fakt užasla. Byl nádherný! Uplně obrovský. Měl krásná zdobená okna a velké vchodové dveře. "Wow." vydechla jsem ze sebe. Civěla jsem na ten barák s otevřenou pusou a když jsem si představovala jak vypadám, bylo mi do smíchu.

True Blood - 3. kapitola

9. února 2011 v 16:12 | Nellsie
©HQ-KNIGHTLEY
Chytila mě za ruku Jessica. "Počkej, já ti pomůžu." řekla mi a usmála se. Já tam stála pořád jako sloup. "Proč ty bys mi pomáhala? Doteď jsi mě nenáviděla." divila jsem se. Ona se na chvíli odmlčela. "Ne, to není pravda. Já jsem prostě žárlila. Ne, že si Jeremy našel holku, ale.. že tě proměnil." řekla tiše. "Hele, já nejsem holka Jeremyho! Ani být nechci!" zařvala jsem. "Tak jsem to nemyslela, promiň." zašeptala. Já jsem přemýšlela, jestli třeba fakt nechci chodit s Jeremym... Ale ne, to ne! Hnusí se mi.. Také jsem přemýšlela, že třeba Jessica není taková kráva, jako byla. Nevšimla jsem si teď ani toho, že Jessica odešla. Jak jsem usilovně přemýšlela. "Ona se mnou nechodí." promluvil na mě najednou Jeremy. Já na něj zírala. "Jo, tak proč tě líbala? A s Katie chodíš?" sykla jsem. "S ní taky ne. A oni to berou jako přátelský polibek.." odpověděl smutně. "Ahá, tak z přátelství. To si děláš srandu ne?" řekla jsem ironicky. "Ne, nedělám." řekl rozpačitě. Já jsem byla už radši zticha. Byla jsem na dně. Přišlo mi všechno divný, nechápala jsem proč by mi vadilo, že má dvě ženský. Prostě jsem ale byla šťastná, že s nima nechodí.
*****

True Blood - 2. kapitola

6. února 2011 v 15:32 | Nellsie
©HQ-KNIGHTLEY
,,Ahoj. Jmenuji se Jeremy" promluvil ke mě nějaký kluk. Já jsem byla zticha a zírala jsem na něj. Pak jsem se odhodlala něco říct. ,,Kdo jsi?" kníkla jsem. Bylo mi divné, že on mě nepřitahoval, nebyla z něj cítit krev. Napadlo mě, jestli on taky není ta zrůda jako já. ,,Jsem upír." řekl s úsměvem. Neviděla jsem mu sice do tváře, ale věděla jsem, že se usmívá. Myslela jsem si, že je blázen. Ale, možný to bylo. ,,Aha.. No a co jsem já?" zeptala jsem se pitomě. ,,Jsi taky upír." zasmál se. ,,Ty jsi mě proměnil? Ty jsi ze mě udělal zrůdu? TYYY...!!" zařvala jsem. Vrhla jsem se na něj a chtěla jsem mu prokroutit hlavu. On měl menší sílu než já, takže to bylo možný. Ale odhodil mě. ,,Co děláš? Já jsem ti zachránil život!" řekl zamračeně. ,,No jistě, to možná jo. Ale já jsem tě o to neprosila. Já se chtěla zabít!" řekla jsem mu naštvaně. Chtěla jsem odejít, ale on mě chytil za ruku a zastavil mě. Já se zarazila, ale snažila jsem se vykroutit. ,,Pust mě!" sykla jsem. On mě pustil a odběhl. Nevěděla jsem, co mám dělat.. On by mi sice mohl pomoct, ale nechtěla jsem se s ním bavit. Byla jsem na něj děsně naštvaná, ale vlastně i vděčná. Dostala jsem žízeň, opět jsem vypila člověka. Tentokrát jsem se opravdu snažila zabít, nechtěla jsem zabíjet, nechtěla! Snažila jsem se najít toho otravnýho upíra, Jeremyho. Vůbec jsem netušila ale, kde ho mám hledat. Něco vedle mě najednou zašustilo. A stál přede mnou. Ten pitomý Jeremy. ,,Co tady děláš?" zeptala jsem se drze. ,,A co tady děláš ty?" odpověděl otázkou. Nevěděla jsem co říct, jakoby věděl, že jsem ho hledala. Tak jsem lhala: ,,Snažím se najít jídlo." On se zasmál. ,,Ahá, takhle hluboko v lese. To je chytrý." mrkl na mě ironicky. Už jsem to nevydržela. ,,Hele, nemotej se mi už konečně do života!" vykřikla jsem. On se zasekl. Ale nikam neodešel. Já jsem nevěděla co dělat. Nohy se mi nechtěli hýbat. Byla jsem na dně. ,,Můžu ti pomoct." řekl chladně. Já jsem na něj zírala. ,,S čím?" zeptala jsem se. Bylo vidět, že on neví, co má říct. ,,Jak žít." řekl. Já jsem se musela smát, nevím čemu a proč jsem se smála. On na mě jenom tupě civěl. ,,Tím chceš říct co?" sykla jsem naštvaně. On mlčel, pořád. Bylo to prostě nekonečný. Nakonec se odhodlal něco říct. ,,Pojď za mnou. Já ti chci.." ,,Nechci od tebe pomoct!" skočila jsem mu do řeči. ,,Já vím, že chceš" usmál se. Já jsem zakroutila hlavou, vlastně ale, měl pravdu. Sakra, jak to věděl? No, ty jo. Doufám, že neumí číst myšlenky, to bych fakt nevydržela. On mě pozoroval a usmíval se. ,,Fajn. Umím číst myšlenky..Když jsi skákala ze skály, slyšel jsem v tvé mysli pomoc! já nechci umřít. proto jsem tě proměnil." prozradil mi. Já jsem stála zase tupě a koukala jak sloup. Měla jsem chuť ho zabít, ale byla jsem mu v srdci vděčná. ,,A, kdybych na to nemyslela..Proměnil bys mě?" zeptala jsem se zamračeně. Věděla jsem, že to nezměním, ale co už. Zajímalo mě to. On byl stále zticha. ,,Pojď za mnou." řekl mi. Nepůjdu, jestli mi neodpovíš! Pomyslela jsem si. ,,Prosím!" řekl potichu. Prostě jsem tomu jeho úsměvu neodolala a šla jsem za ním. Nevěděla jsem, kam mě vede. Trochu jsem se bála. Ale, teď jsem silnější, takže by mě nemohl zabít. Byli jsme oba zticha. ,,Hele, kam mě vedeš?" zeptala jsem se. ,,Opravdu to chceš vědět?" zeptal se s úsměvem. Já jsem se lekla a pomyslela jsem si, co to je za blázna. ,,Jo chci." odpověděla jsem. On chvíli mlčel a pak spustil. ,,Vedu tě k mým kamarádům, ty ti pomůžou." řekl mile. Já jsem už byla ale fakt naštvaná a tak jsem odsekla. ,,To si děláš srandu? A s čím mi jako pomůžou. Co?" zařvala jsem. On byl už opravdu na dně, ale mě to bylo jedno. Nesnášela jsem ho, takže mi to nevadilo. Já jsem čekala na jeho odpověď. ,,Víš..Vadilo ti, že musíš zabíjet..lidi. Já nezabíjím lidi. Piju krev zvířat. S tím ti můžou pomoct."řekl nakonec. Já byla zticha, ale vůbec jsem mu nevěřila. Vypít zvíře - hračka, nepít lidi - to nejde. Prostě, nevěřila jsem mu. Ani jsem věřit nechtěla. Četl si mé myšlenky.. ,,Víš, také nemáš kde být. Nemůžeš se všude jenom toulat. Byla by jsi nápadná. Nikdo z lidí o nás nesmí vědět." řekl mi trochu výhrůžně, ale smutně. Já jsem byla jako fakt uražená. ,,Takže ne pro moje dobro, jenom pro vaše. Hele, mě je jedno jestli o mě někdo bude vědět. Klidně se budu pořád někde toulat, mě to nevadí!" zaječela jsem. ,,Nech mě být! Jdi pryč. Nemám zájem o nikoho pomoc. A, hlavně mě nesleduj, nebo tě opravdu zabiju!" řekla jsem vážně. V srdci jsem cítila, že musím někam jít, ale rozhodně ne k někomu jako je on. Upřímně ale, nevěděla jsem co dělat. On mi samozřejmě četl myšlenky, ale nechal mě být. Odešel někam a mě se trochu ulevilo. Jenomže, neměla jsem kam jít.
***
,,Fajn. Prosím pomoz mi." doběhla jsem Jeremyho. On se zašklebil. ,,Ale, ale.. Copak?" zeptal se se smíchem. Já se zamračila a jemu úsměv klesl. ,,Hele. Nevím, co mám dělat." řekla jsem. ,,A neříkala jsi, že ode mě pomoc nechceš?" zeptal se škodolibě. ,,Nechci pomoc zrovna od tebe, ale nikdo jiný mi nepomůže." řekla jsem naštvaně. ,,Já nežiju sám, mohla by ti pomoct třeba moje přítelkyně." řekl tak nějak divně. Já jsem zkameněla. Ano, nesnášela jsem ho. Ale cítila jsem v sobě hněv, že by taky žárlivost? Ne, to snad ne. Kdyť ale já ho nemám ráda sakra. Nadávala jsem si. ,,Fajn." řekla jsem a snažila jsem se usmívat. Šli jsme někam hlouběji do lesa a já jsem se začínala trochu bát. Konečně jsme ale narazili na nějaký barák. Vyběhla z něj nějaká blondýnka. ,,Ahoj Jeremy!" zavolala blondýnka a začala ho líbat. Zase jsem pocítila žárlivost. Chtělo se mi zvracet. Tahle jeho "přítelkyně" mi nebyla vůbec sympatická. Ona se na mě koukala. ,,Kdo je to?" zeptala se zamračeně. Pro Jeremyho to nebylo vůbec lehký. Nevěděl, co říct. ,,Jmenuje se Alyssa." odpověděl jí. ,,Alysso, tohle je Jessica." řekl mi. Jessica se zamračila ještě víc. ,,Aha, tak Alyssa." odfrkla si. ,,Jak si na ní narazil?" zeptala se zamračeně. ,,Ona, skočila ze skály a já jsem.." zarazil se. ,,Jistě. Ty jsi jí proměnil. Tak to je super!" řekla ironicky. Já jsem měla chuť jí rozbít dršku. Štvalo mě, že chodí s Jeremym a vůbec mi nebyla sympatická. No, to je ale super. ,,Chci ti představit ještě někoho Alysso." řekl už trochu s úsměvem. Já jsem se v duchu divila. A říkala jsem si to tady má ještě někoho? Pane bože.. Doufala jsem, že to nebude taková namyšlená upírka jako Jessica. Šli jsme do baráku a já viděla na sedačce ležet nějakou černovlasou holku. Ta byla už celkem sympatická a mě se ulevilo. Usmála se. ,,Alysso, tohle je Katie. Katie, tohle je Alyssa." řekl Jeremy. Katie se zvedla a začala ho líbat. No, to snad ne.. Ty jo. Chtělo se mi zvracet. Líbal každou holku, kterou viděl, skoro.. Teda upírku. Spíš mi ale přišlo, že ona začla líbat jeho. Jessica se přitom mračila a bylo vidět, že nebyla moc nadšená. Jeremy potom co ho líbala se na ní zamračil. Udělalo mi to docela dobře. ,,Víš Katie, Alyssa by chtěla pomoct. Chtěla by se stát vegetariánkou." pronesl Jeremy. Já jsem se zamračila. Nechtěla jsem zrovna pomáhat od ní, ale.. Lepší než pomoct od Jessicy. ,,Já jí mám jako pomáhat? To si ze mě děláš srandu, Jeremy. Mě taky nikdo nepomáhal!" zařvala Katie na Jeremyho. ,,Jasně. Já jsem ti pomohl. Nechávám tě být v tomto domě, stejně jako Jessicu." řekl naštvaně. Ona se zamračila a odešla do 1. patra. Já jsem se chystala odejít. Málem jsem omdlela, když mě za ruku chytila..
©Nelssie » NEKOPÍROVAT!!
PŘEDCHOZÍ KAPITOLA                                                                                          •DALŠÍ KAPITOLA

True Blood - 1. kapitola

5. února 2011 v 17:22 | Nellsie
©HQ-KNIGHTLEY
,,Dobrý den, je tak Alyssa Clarksonová?" zachraptil nějaký hlas v telefonu. ,,Ano, dobrý den, co potřebujete?" oznámila jsem křečovitě. ,,Vaši rodiče jsou u nás na ambulanci. Měli nehodu" řekla smutně nějaká doktorka. ,,Néééééé!!!" zaječela jsem. ,,Jsou na tom špatně?" řekla jsem už se slzami na tváři. Bylo mi hrozně, čekala jsem co mi odpoví ta doktorka. ,,Jsou na tom velmi špatně, prosím vás přijeďte do nemocnice. Řekneme vám podrobnější informace." Když jsem tyto slova slyšela, rozbrečela jsem se a odpověděla jsem jí: ,,Ano, přijedu. Chytnu si taxi." Vzala jsem si kabelku, zavolala taxi a čekala jsem.. Cesta do nemocnice byla dlouhá, třásla jsem se a zároveň jsem se modlila, aby rodiče přežili. Občas mě štvali, ale byli to rodiče. Konečně jsem vešla do nemocnice a ptala jsem se, kde jsou mí rodiče. ,,Nahoře v prvním patře, právě je operují" oznámila mi sekretářka. Rychle jsem tam vyběhla a čekala jsem, kdy už konečně někdo výjde. A vyšel. Nějaká vysoká doktorka. Netvářila se zrovna šťastně. ,,Ty jsi Alyssa Clarksonová?" zeptala se. ,,A-ano jsem to já" koktala jsem. ,,Tvá matka je naživu, ale budeme jí muset amputovat nohy, jinak by zemřela. Bude muset teď být na vozíku." řekla smutně. Stála jsem tam jako sloup, byla jsem mimo, nevěděla jsem jestli je to dobrý, ale aspoň žije. ,,A co táta? Co je s ním?" zeptala jsem se a už jsem věděla co odpoví, nepočkala jsem na odpověď a řekla jsem: ,,Ten zemřel?" věděla jsem, že řekne ano, tak jsem začala brečet. ,,Je mi to opravdu líto, nešlo ho už zachránit" brblala doktorka. Já jsem měla chuť se zabít, ikdyž přežila aspoň máma. Přece jenom, já měla radši tátu... Máma byla, zlá. Málem jí jednou zatkli. Mlátila mě.. Alespoň ale budu mít kde bydlet. Jestli mámě ale kvůli penězům neseberou byt.
***
,,Podej mi čaj, hned!" zavelela mi máma. Já jsem měla chuť vzít čaj a omlátit jí to o hlavu. Jenomže, to jsem nemohla.. ,,Tady." podala jsem jí čaj a odešla jsem do pokoje. Vzala jsem si svůj deník a psala jsem :
8.5. 2005
Milý deníčku,
dnes je opravdu příšerný den. Je víkend a máma mě otravuje, ať jí přinesu čaj. Když nemá nohy, je to výhoda, ale i nevýhoda. Nemůže mě hodit a vynadat mi, ale zase si nemůže nic podat, což je fakt "super". Vlastně by mohla, ale .. Zabere jí hodně času dobelhat se tam na vozíku. Dnes dokonce mámě přišel účet za vodu. Prodala část našeho bytu, aby mohla zaplatit. Já věděla, že ale to takhle dál nepůjde. Máma nemá peníze na léky a poslední dobou jí je hůř a hůř.. Nemůže pracovat a já.. Taky ne. Najedou slyším nějaký řev, jdu se tam podívat.. Zatím deníčku.

,,Pane bože!" vběhla jsem do ložnice a viděla jsem na zemi mojí mámu! Měla kolem sebe krev. Co se jí stalo? Nechápala jsem to. Zavolala jsem hned záchranku. ,,Halo? Tady Alyssa Clarksonová. Moje máma leží na zemi a krvácí. Je v bezvědomí. Hned přijeďte!" řekla jsem třesoucím hlasem. Když ale přijeli, bylo pozdě. ,,Je nám líto, je mrtvá." oznámil mi lékař. ,,Ale jak se to mohlo stát? Najednou jsem jí viděla ležet na zemi." zeptala jsem se. ,,Asi si chtěla něco podat a spadla z vozíku. Možná se uhodila do hlavy. O něco se třeba ještě předtím řízla." řekl lékař. Já už jsem byla zticha. Všichni odešli. A já přemýšlela. Byla jsem teď uplně sama. Neměla jsem tátu, ani mámu, ani tetu, prostě nikoho. Věděla jsem, že brzy určitě nebudu moct být v bytě a že prostě, nebudu mít kam jít. Chtěla jsem opravdu zemřít. Chtěla jsem spáchat sebevraždu. A tak jsem se rozhodla, že večer půjdu někam do lesa a rozhodnu se. Když nastal večer a já jsem vyrazila, trochu jsem se bála. Šla jsem se zabít.. Mířila jsem ke skále, která nebyla moc vysoká, ale zabít se na ní dalo. Nevím, snad nebudu mít štěstí, že přežiju. Říkala jsem si. Nastalo to velmi rychle. Skočila jsem.    Stalo se to tak rychle. Kolem sebe jsem ale stále viděla les. Ucítila jsem najednou strašně velkou bolest. Chtěla jsem, aby to přestalo, ale prostě to nekončilo. Bylo to příšerné. Náhle to přestalo. Cítila jsem ale, že jsem živá. Ale nejsem normální. Srdce mi netlouklo, nedýchala jsem, ale přesto jsem byla naživu. Cítila jsem se ale úžasně. Vůbec mě nic nebolelo, kdybych se viděla, byla bych nádherná. Nikdo kolem mě nebyl. Měla jsem hrozný hlad. Neměla jsem ale co jíst. Někdo blízko řekl. Něco vypij, nějakou krev. Pomyslela jsem si Cože? Myslela jsem si, že jsem blázen. Někoho vypít, to není normální. Krev třeba člověka.. Ne, to přeci nemůže být pravda! Říkala jsem si. Viděla jsem ale na ulici člověka a, najednou jsem se na něj vrhla. Začal ječet. Ale, nemůžu uvěřit tomu co jsem udělala. Prokroutila jsem mu hlavu a vysála jsem ho. Citíla jsem se strašně. Říkala jsem si, že jsem zrůda. Chtěla jsem zemřít. Navždy. Jenomže to nešlo. Skočila jsem ze skály a nic se mi nestalo. Chtěla jsem se utopit, ale nemusela jsem dýchat. Prostě, nešlo to. Snažila jsem se ovládat svou žízeň, ale prostě to nešlo. Najednou jsem viděla někoho přede mnou. Neviděla jsem, jestli je to dívka nebo chlapec. Neviděla jsem jí nebo jemu do tváře. Věděla jsem jen, že musí být krásný/á. Najednou promluvil.
©Nellsie » NEKOPÍROVAT
•DALŠÍ KAPITOLA

True Blood - Úvod

5. února 2011 v 16:37 | Nellsie
©HQ-KNIGHTLEY
Dívka Alyssa se narodila v 21. století. Neměla to zrovna v životě lehké. Když jí bylo asi 16, zemřeli jí oba rodiče. Snažila se spáchat sebevraždu, protože neměla kam jít.. Skočila ze skály, ale nezemřela. Ucítila najednou hroznou bolest. Po chvíli to přestalo, byla naživu. Cítila, že jí ale nebije srdce, nemusela dýchat. Byla z toho zmatená, myslela jsi, že je blázen. Stala se z ní upírka. Ona to ale nevěděla, nevěděla nic, co má dělat, co je za zrůdu. Měla strašný hlad, ale nevěděla co jíst. Najednou ale zahlédla člověka, vrhla se na něj, aniž by věděla co dělá. Zabila ho, vypila jeho krev. Potom zjistila, co je. Nemohla se vzpamatovat, chtěla už opravdu zemřít, nechtěla zabíjet. Později potkala Jeremyho, který byl taky upír. Lidsky mu bylo 20, ale byl to upír asi 200 let. Alyssa začne věřit v to, že není blázen. Ale pořád si bude nadávat. Když ale potkala Jeremyho, něco se změnilo. Řekl jí dokonce, že po velikém boji začal pít zvířata a ne lidi. Podaří se mu, aby Alyssa pila zvířata? Zamilují se do sebe? To zjistíte brzy v povídce True Blood!!
©Nellsie
 
 

Reklama